Foto Jiří Koudelka - logo

Peru po vlastní ose 2012

V květnu 2012 jsme za 3 týdny projeli část Peru. Na tak velikou zemi jsou 3 týdny málo, ale pracující člověk si těžko může dovolit delší nepřítomnost ... Jeli jsme sami dva se ženou, v prosinci jsme koupili letenky, potom jsme objednali první 3 noclehy a vstupenku na Machu Picchu, a zbytek jsme ponechali k řešení až na místě.

Příprava doma

Z Čech jsme měli zajištěné pouze tohle: letenky přes Amsterodam do Limy a zpět, první nocleh v Limě, kde jsme jenom přenocovali, a hned druhý den jsme letěli do Cusca. Takže jsme měli ještě letenku do Cusca, 2 noclehy v Cuscu a vstupenku na Machu Picchu. Ta se na místě moc koupit nedá, protože je téměř jistě vyprodáno a jet to jenom zkoušet se opravdu nevyplatí. Zbytek jsme řešili denně operativně, podle toho, kam jsme se dostali a jak se nám chtělo.

Doma jsme podle bedekrů, informací od kamarádů a dostupných článků na internetu vytipovali místa, která bychom chtěli navštívit, a připravili jsme hrubý plán cesty.

Ke španělštině: učíme se oba téměř dva školní roky. Loni jsme si vyzkoušení španělštinu na Kubě, kde mluví dost strašně, letos to zkusíme v Peru, po roce výuky navíc. Pravda je, že to bylo znát. Snad jsme se něco víc stačili naučit, a také v Peru je španělština mnohem čistší a podobná tomu, co se učíme.

Trasa po Peru

Jak už jsem se zmínil, v Limě jsme po příletu jenom přespali a pokračovali jsme hned do Cusca, do výšky 3200 až 3500 m, abychom se aklimatizovali. Někteří nás zrazovali, že si to tam odtrpíme, že to je moc rychle, ale nebylo to tak zlé. Nevím, zda by to bylo horší, kdybychom jeli třeba z Polabí, ale normálně bydlíme v 500m a sportujeme v 800 až 1000, takže ten skok nahoru nebyl 3 km. První noc se trochu hůř spalo a pak to celkem šlo.

Po dvou dnech v Cuscu jsme navštívili Machu Picchu a další incké památky v okolí Svatého údolí. Původně jsme to tak trochu chtěli vynechat, jelikož nemusíme ty masové turistické cíle, ale nakonec jsme nedostali odvahu to vynechat, to bychom ani nemohli říct, že jsme byli v Peru. Stálo to za to, má to své kouzlo. Pokračovali jsme krátce na jezero Titicaca - stejný případ. Nemohl jsem jet do Peru a nevidět jezero, o kterém jsem si od mlada myslel, že ho nikdy neuvidím.

Cesta pokračovala do Arequipy, která se stala východiskem do kaňonu Colca a pro výlet na pacifické pobřeží - podívat se na lachtany a ptactvo. Bez lidí, a mohli jsme vynechat lodní projižďky na Islas Balestas. Odtud jsme jednak pro ušetření dovolenkového času, jednak proto, že na pobřežní silnici byly svátky a blokády, přeletěli letadlem zase do Limy a přejeli autobusem do Yungay, do oblasti Kordiller, Čechům dobře známého Huascaránu.

Tady jsme strávili poslední čas až do odjezdu a podnikli jsme několi menších výletů - všechno pouze turisticky, nejsme horolezci a neměli jsme nějaké přemrštěné ambice. Chodecky jsme se dotkli 5000 m při treku přes Laguna 69 na Refugio Perú od jezer Llanganuco.

Zbýval už jenom návrat, tedy zase autobusem do Limy a odlet do Evropy.

Co jsme neviděli

... a co by tedy mohlo být příště, pokud tam pojedeme? Při dobré přípravě by se dalo i bez horolezeckých zkušeností, pravděpodobně s průvodcem, vystoupit na nějaký větší kopec. Například na vulkán El Misti u Arequipy (a brodit se při tom v sopečném popelu), nebo na vulkán Chachani (přes 6000 m), případně v oblasti Kordiller na Pisco. Neviděli jsme Islas Balestas, ale to jsme si nahradili naprosto bez lidí pobřežím u Arequipy. Vynechali jsme obrazce Nazca, a myslím, že ani příště bychom tam čas v letadélku netrávili. Naopak bychom zařadili nějaký další přírodní park, případně udělali vícedenní trek v Kordillerách, například 3 až 5 dní Santa Cruz. Bylo by také zajímavé zajet do oblasti amazonských pralesů, které jsme do 3 týdnů nenacpali vůbec. U jezera Titicaca bychom asi přejeli na chvíli do Bolívie. Na kolik návštěv, že by to ještě vydalo?

Zajímavosti a rady

... pro případné další cestovatele. Sami jsme byli rádi za každou malou radu.
  • Naučte s aspoň něco španělsky, je skvělé promluvit s kýmkoliv, nejen s tím, kdo mluví anglicky
  • Smlouvejte o cenách, někdy se lze dostat i pod 50% původně nabídnuté ceny. Platí to v taxíku, někdy u ubytování, na tržištích s výrobky apod. Pevná cena je naopak u takových věcí, jako je pečivo, rychlé jídlo na ulici, autobusové společnosti, ale i combis (colectiva) - dodávky, které vozí místní lidi. Tam vás nikdo nenatáhne a platit budete naprosto totéž, co místní
  • Ve městech pozor na zloděje, kapsáře, a informujte se na čtvrti, kam rozhodně nechodit, ani za dne. Takové jsou jak v Limě, tak v Arequipě nebo v jiných městech
  • Jinak jsou lidé velmi milí a vstřícní
  • Nebojte se jezdit na kratší vzdálenosti místními starými autobusy nebo combis, samozřejmě s místními lidmi. Do dodávky pro 9 lidí se jich vejde tak 22, a k tomu hromada dalších věcí. Je to velmi laciné, zábavné, i když méně pohodlné a pomalejší. Ale pomalejší jenom o kousek - všechno jezdí hodně často.
  • Na velké vzdálenosti vybírejte z lepších autobusových společností. Ne každá, která má lůžkové autobusy, dodržuje evropsky běžná bezpečností pravidla. Pravděpodobně nejlepší je Cruz del Sur, a pak ještě Movil Tours. Ostatní mohou mít autobusy, ale celou dobu jede jeden šofér, který se při životě udržuje jenom žvýkáním ohromného množství koky. Ty lepší společnosti mají autobusy čisté, s palubní obsluhou, a když na lehátku či lůžku strávíte přejezdem noc, můžete hned ráno odpočatí pokračovat v denním programu. Vyzkoušeno: Cuzco - Puno, Puno - Arequipa, Lima - Yungay, Huaráz - Lima.
  • Když pojedete taxíkem, a bude to s vámi mastit nad propastmi na prašné silnici jako šílenec, kilometry z kopce pojede jenom na brzdy, nebojte se ho přinutit, aby použil motor a zařazenou rychlost a aby troubil před zatáčkou. Určitě je to lepší, než s ním zahučet do propasti.
  • Budete-li jíst tam, kde budete spát, zeptejte se předem na cenu jídla dnes večer. Když odmítnete a půjdete se najíst laciněji do města, do hodpody, na ulici, je možné, že zítřejší nabídka večeře "doma" bude lacinější.
  • Na ulici ochutnejte, co můžete. Normálně se to nedoporučuje, ale jedli jsme na tržiších i ulicích, a až na jednorázové události typu "teď musím" nic hrozného nebylo.
  • Doporučuji: anticucho (hovězí srdce nebo maso na jehle s bramborem, na rožni na ulici), papa rellena (plněná brambora osmažená na ulici, jenom si nedávejte tu tatarku k tomu), rocoto relleno (pálivá paprika plněná masem, s rýží či bramborem, většinou na trhu), ceviche (ryby za studena v limetkové šťávě, velmi ostré a kyselé, blízko moře, kde je obrat a nestačí se to zkazit), choclo (všechny formy kukuřice - vařená, se solí, se sýrem, pražená, ...), mořské plody v rizotu, polévka z mořských plodů a mušlí ... samé laskominy!

Fotky

U jednotlivých galerií nebo i fotek najdete postřehy, které se k fotkám vztahují. Podrobný popis den po dni asi není nutné zde uvádět.



Další fotky, především ze sportovně cestovních akcí (Norsko, Rakousko, Slovinsko, Turecko, Ukrajina), můžete vidět také na stránkách TJ Delfín.


© Jiří Koudelka, DatJbc