Protože jsme byli sami dva, bez podpory cestovky, byli jsme neustále blízko k lidem. Při zařizování dopravy, noclehů, jídla, všeho. Všude, kde to bylo možné, jsme prolezli trhy a tržnice. Jezdili jsme dálkovými luxusními autobusy, ale také rozhrkanými autobusy z padesátých let, nebo 20 let starými dodávkami, které se používají jako tzv. kolektiva. Všude jsme mluvili s lidmi. Jsou velmi přátelští. Je znát vellký rozdíl mezi městem a vesnicí, nížinou a vysokými horami.